concept alba
Chtěl jsem napsat první příspěvek o nějakém kusu hudby. Je to moje oblíbené médium, které umí vzbuzovat nečekané emoce, nostalgii nebo vyprávět nějaký příběh. Nejlíp to vždycky dokážou konceptuální alba, a jelikož je většina mé oblíbené hudby konceptuální, proberu rovnou celé téma jako celek.
Co jsou konceptuální alba?
Concept alba jsou desky, kde všechny skladby tvoří jeden celek. Dalo by se to pochopit jako knihu, která se skládá z více kapitol, nebo jako seriál, který má více epizod. Zároveň všechna concept alba nejsou stejná a můžou vypadat různě, konceptuální alba totiž nemají přesnou definici.
Může jít například o narativní alba, která mají děj a kde si hlavní postava něčím prochází. Dále jsou alba, která nemají souvislý děj, ale jedná se o vyprávění, kde se postava neshoduje přímo s autorem. Například Tyler, the Creator měl mnoho alb, kde měl různá alter-ega, o kterých tvořil jedinečné příběhy.
Dále mohou být přímo alba, která se nezabývají žádným příběhem, ale mohou mít jen hlavní téma, ke kterému se vracejí. U toho je ale sporné, jestli se pořád jedná o concept album. Dále ne vždy je konceptuální album jen o lyrics a příběhu/myšlence, kterou nese, ale může to být i o zvuku, který přináší. Například In Rainbows od kapely Radiohead je album, které se nedrží myšlenky ani příběhu, ale nejlépe se přehrává jako celek, jelikož si drží paletu nástrojů, navazující tóniny a tracky, které na sebe navazují bez pauzy. Tady ale definice selhává, i když mnohokrát výsledek drží pohromadě lépe než narativní album.
IGOR (Tyler, the Creator, 2019)
Album, kde vypravěč Igor popisuje milostný trojúhelník, kterým si prochází. Tohle bylo první album, které jsem si poslechl do podrobna od začátku do konce a díky kterému jsem si zamiloval hudbu jako takovou.
Na začátku alba se nám představí hlavní postava Igora, který pak potkává muže, který otřese jeho světem v dobrém a zároveň si ještě dává pozor, aby mu zase někdo neublížil. Následně si ale uvědomuje, že se zamiloval, jenže si není pořádně jistý, jestli je to láska, nebo posedlost. Následně začne Igor naléhat na muže, který je s přítelkyní, aby přestal předstírat a byl upřímný sám k sobě. Igor chce totiž víc než jen předstírání. Postupně to celé eskaluje (NEW MAGIC WAND je např. zlom do vzteku, po kterém si v A BOY IS A GUN* uvědomí, že mít někoho u sebe je jako mít zbraň) a Igor se dostává na dno. V PUPPET ztrácí vlastní vůli, v WHAT'S GOOD utíká sám od sebe, dokud si neuvědomí v GONE, GONE / THANK YOU, že je opravdu konec a že zůstala jen prázdnota, a v THANK YOU děkuje tomu člověku a konečně zažívá klid. Kdyby album zde skončilo, byl by to dobrý konec, ale Igor následně prohlásí, že tu danou osobu už nemiluje, což též prohlašuje sobě, nalhává si to sám sobě. Po tom všem se ptá, jestli by nemohli alespoň zůstat přátelé.
Poslední track ARE WE STILL FRIENDS? pak končí na synthu, který ale perfektně navazuje na první track IGOR'S THEME. Album nemá konec, má jeden kruh, který se točí pořád dokola. Igor si neprošel bolestí a neuzdravil se. Prošel si bolestí, uzdravil se částečně a následně zase spadl do té stejné bolesti. Krásně to vysvětluje i čtvrtý track EXACTLY WHAT YOU RUN FROM YOU END UP CHASING, kde Jerrod Carmichael mluví o tom, že to, od čeho utíkáme, nakonec sami honíme. IGOR je příběh posedlosti, který nemá konce.
Blonde (Frank Ocean, 2016)
Je to 10 let, co Frank Ocean vydal své poslední album (a moje nejvíc oblíbené album vůbec), a tohle byl jeden z nápadů, o kterých jsem chtěl napsat.
Blonde je podobné album jako IGOR v tom, že obě alba jsou extrémně intimní a emoční, ale Blonde to bere jinak než Igor. Nevypráví jeden lineární příběh, ale vypráví mnoho příběhů, které Frank prožil. Album hodně mluví o tématech lásky, dospívání, drog a ztráty. Hlavním motivem je nostalgie, kde Frank mluví čistě o svých vzpomínkách.
Otvírací track Nikes začíná high-pitched hlasem, který má znázorňovat mladšího Franka, dokud se to nevrátí do současnosti, kde teprve začne Frank mluvit o svých zážitcích. V Ivy mluví o první lásce, hraje sladká kytara, ale celé se to následně rozpadne. Podobné je i Pink + White, které dokazuje, že vše dokonalé je do chvíle, než nad tím člověk ztratí kontrolu. Be Yourself je interlude od matky jeho kamaráda, která varuje před drogama, což se hodí, jelikož v dalším tracku Solo je Frank pod vlivem. Samotný název je slovní hříčka: solo a so low. Následně Frankovo léto končí a dále se tam nachází i emoční vrchol v Self Control, které je o lásce, která nemohla proběhnout. Následuje střed alba v Nights. První půlka tracku je rychlá, zatímco druhá je klidnější a pomalejší. Mezi půlkama je i střed celého alba (z 60 minut přesně 30. minuta) a je to slyšet krásným buildupem a zastavením.
První půlka byla mladší a víc "denní", zatímco druhá půlka působí jako dospělejší noc, kde je toho na člověka až moc. V Solo (Reprise) André 3000 mluví o tom, že rap není to, co bývalo, a že je zaseknutý v minulosti. Pretty Sweet je chaos, který by se dal popsat jako zhroucení. Facebook Story vypráví o francouzském producentovi, kterého opustila přítelkyně kvůli žárlení a sociálním sítím, i když je sporné, která strana má reálně pravdu.
Následuje pak nejvíc intimní segment celého alba. Close to You sampluje Stevie Wonderovu verzi stejnojmenné písně a Frank následně mluví o blízkosti a pak White Ferrari je vrchol alba. Mluví o jízdě autem, o konkrétní krásné vzpomínce a o tom, že se to už nedá vrátit. Přiznává, že mu na té osobě bude navždy záležet, a následně jen vzpomíná na to, že s tou osobou by si nejradši představil život v jiné dimenzi, život, který by byl prostý.
Seigfried je odmítnutí normálního života a zároveň hořkost z toho, že ho Frank žít nedokáže. Godspeed je požehnání na dobrou cestu, Frank přeje dané osobě krásnou cestu a říká, že jeho láska byla reálná a že trvat bude, ať se stane cokoliv. Tohle je konec alba. Futura Free je pak Frankovo rapování ze současnosti o slávě, rodině a lidech z jeho okolí, které se rozplyne do ticha. Druhá část tracku je pak nahrávka, kterou natočil Frankův mladší bratr Ryan Breaux, a ptá se tam na různé otázky, přičemž celý tento segment zní surově.
Celé album je velice speciální, skoro nemá bicí, obsahuje příběhy jiných lidí a zároveň má i neviditelné hosty jako Beyoncé, Yung Leana, André 3000 nebo Kanyeho Westa. Zároveň album ani nekončí. Nemá smyčku ani rozuzlení, prostě přestane. Zajímavé je i to, že Frank k albu vydal magazín Boys Don't Cry, který v podstatě doprovází album vzpomínkama v mezičase od Channel Orange.